Meditativní kompozice vytvořená technikou pastelu na papíře je prací Václava Boštíka, jednoho z nejvýznamnějších představitelů poválečné lyrické abstrakce. Boštík ve své tvorbě hledal univerzální řád a důležitá pro něj byla filosofická a teologická východiska. Zajímal se o archaické kultury, o ztracenou jednotu člověka s přírodou a Bohem. Postupně ve své metafyzické malbě dospěl k základním geometrickým tvarům a shlukům bodů, které se omezovaly na monochromní a minimalistické výtvarné prostředky. Inspirovalo jej raně románské umění i soudobá malba Josefa Šímy, založená na odhmotnění a práci s vnitřním světlem barevných ploch. V šedesátých letech se propracoval k téměř monochromním malbám, ve kterých vyjadřoval neurčitá uskupení vesmírných mlhovin před jejich geometrickým uspořádáním. Představená Kompozice ukazuje typický příklad malířovy pozdní tvorby. Jemnost pastelu umožnila vytvořit měkké přechody a atmosférický efekt mlhoviny, který podporuje meditativní charakter díla. Mihotavá seskupení tvoří jakési ikony, laické a abstraktní. Obraz je výmluvným příkladem autorova úsilí o zachycení univerzálního řádu prostřednictvím základních geometrických tvarů a minimalistických prostředků. Hodnotu díla zvyšuje fakt, že bylo vystaveno na Boštíkově samostatné výstavě v Paříži (Galerie Lamaignère Saint-Germain, 12. 10. – 10. 12. 1988). Původně pochází z pařížské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] V pastelech tudíž rozvíjel tuto neopakovatelnou, zcela jedinečnou zkušenost, která jej přivedla k výjimečné pozici v českém umění druhé poloviny minulého století a zajistila mu v ní přední místo před všemi ostatními malíři. Technika, kterou Boštík při práci na pastelech používal, byla silně propracovaná, založená na pozvolném roztírání, které šlo do krajních poloh. […]“).