Matalův autoportrét z roku 1950 představuje intimní a zamyšlený pohled do duše umělce, který se ocitl v nepříznivé, turbulentní době. Nezobrazuje sám sebe jako hrdinu či ideál, ale jako obyčejného člověka, který se vyrovnává s vlastními pocity a úzkostmi. Na počátku padesátých let se totiž, podobně jako mnozí jeho současníci, stáhl do soukromí, aby unikl politickým tlakům a zachoval si uměleckou svobodu. S velkou intimitou a důvěrností se následně věnoval zobrazování obyčejných věcí denního užití, portrétům a autoportrétům, které maloval, stejně jako v tomto případě, ve svém ateliéru. Ten se mu tak stal jakýmsi uzavřeným vnitřním světem, v němž se distancoval od vnějšího nebezpečí, a veškerou svou pozornost soustředil pouze na své umělecké vyjádření. Na rubové straně díla se nachází razítko Topičova salonu z 23. března 2011. Dílo pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno Mgr. et Mgr. M. Mrázovou a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Obraz ‚Ateliér (Autoportrét v ateliéru)‘ nese všechny znaky vyspělého Matalova stylu, začátkem padesátých let ovlivněného španělskými malíři pařížské školy. […] Je skvělým dokladem, jak se i zde prosazuje Matalovo typické ‚skupinové' téma figury v prostoru, které později vykrystalizuje v čistou geometrickou strukturu, v nejvyšší stupeň zobecnění, aniž by přitom pozbylo čitelnosti. […]“).