Obraz Pierot představuje charakteristické dílo českého malíře a scénografa Bohumila Žemličky, ovlivněného jak českou avantgardou, tak mezinárodními uměleckými směry (zejména informelem). Jako dlouholetý člen Černého divadla Jiřího Srnce ve svém díle uplatnil zkušenosti z divadelní scénografie, které se v tomto případě promítají do expresivního ztvárnění osamělé figury klauna. Dílo vyniká kontrastem mezi tmavým, sytě hnědým pozadím a světlejšími tóny postavy, přičemž autor využívá výrazné impasto, dodávající obrazu hmatovou kvalitu. Kompozice, zasazená do téměř abstraktního prostředí, odráží Žemličkův zájem o existenciální témata a zkoumání lidské psychiky, který byl charakteristický pro jeho tvorbu. Skrze postavu pierota, tragický archetyp vycházející z italské tradice pouličního divadla Commedia dell'arte, autor vyjádřil hluboké emoce a reflexi lidského údělu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.