František Kaván, jenž českou krajinu maloval ve všech denních i ročních obdobích, dokázal právě zimu zachytit s vysokou osobitostí a byl tímto stavem přírody zaujat bezesporu nejvíce z celé početné generace Mařákových žáků. Podobně jako odstíny zelené je i bílá neustále se proměňujícím valérem, jehož výsledný dojem vyplývá z řady atmosférických a světelných okolností. Právě zde dokázal Kaván přistoupit ke zdánlivé fádnosti bílé s talentovaným okem rozpoznávajícím specifický charakter přírody, kde výsledná podoba sněhu závisí na konkrétním místě, na kterém ho malíř nalezl spadaný. Jeho sníh tak může být nejen bílý, ale i růžový nebo třeba ocelově šedý. Zimní krajina se stromem získává svou barevnost v kontrastu sněhu s půdou a působí zemitým vyzněním, projevujícím se i v pásu monoliticky pojatého pošmourného nebe. Představovaná práce vznikla v důležitém období autorova uměleckého vývoje, tedy nedlouho po jeho odchodu z Akademie, a zároveň v době, kdy přehodnocoval svou práci mj. také pod vlivem dobově silných myšlenkových proudů, které tehdy hýbaly děním mezi mladými literáty. Dílo pochází z kvalitní moravské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.