Krajina s oběšencem je dramatickým obrazem Josefa Váchala, výjimečného malíře a grafika, který se vymyká zařazení do jednoho uměleckého proudu. Na začátku 20. století byl ve styku s představiteli katolické moderny, později však křesťanství zavrhl a jeho inspirace se přesunula k okultismu. Neukotvené prožívání světa se u Váchala projevovalo v tvorbě stylizované do dekadentní estetiky ovlivněné anarchismem. K jeho myšlenkovému vývoji přispěla také četba německých filozofů Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho, u kterých nacházel téma prokletí hmotného světa, jež reflektoval ve svých autorských knihách. Na rozdíl od dekadentního stylu umělců z okruhu Moderní revue se Váchal nesnažil svá díla estetizovat, jeho styl naopak nesl znaky primitivismu a syrové exprese. Po ukončení krátkého studia v krajinářském ateliéru Aloise Kalvody a ve škole figurální malby Rudolfa Béma vytvořil obrazy inspirované teosofií, kterou studoval spolu s východními naukami. Jedním z příkladů je Krajina s oběšencem, ve které originálně parafrázuje secesní krajiny svého učitele. Vysoké skály rozdělují výhled na přímořskou krajinu do několika úrovní kompozice. V prvním plánu visí postava oběšence, jehož význam zde můžeme chápat v souladu s teosofickým učením jako naději na nový začátek. Podle teosofie se po smrti odpojuje astrální tělo od fyzického a vznáší se v astrální pláni, kde čeká na své další vtělení. Skalnaté krajiny s pozůstatky hradu a oběšencem symbolicky rozvíjí motiv korzárských hradů, kterým se autor věnoval před první světovou válkou. Jedná se o kvalitní ukázku Váchalovy volné tvorby a svobodné imaginace. Na rubu se nachází výstavní razítko Hlavínova uměleckého kabinetu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. M. Rakušanovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Malba, která se vyznačuje typickým secesně-dekorativním rukopisem, je nesmírně sugestivním propojením dvou tehdejších zásadních okruhů Váchalovy tvorby, symbolistně-dekadentního a krajinářského. […]“).