Oblíbeným námětem poetických kompozic Josefa Lady byly dětské zimní radovánky. Zobrazoval je v mnoha variacích především ve čtyřicátých letech, jež patří k nejplodnějším obdobím jeho tvorby. V představeném díle zasadil scénu do svých rodných Hrusic. Na návrší v pozadí můžeme rozpoznat ikonický kostelík sv. Václava obklopený malým hřbitůvkem, který působí dojmem dobře známého místa, kde se cítíme doma. Děti, oblečené do zimních kabátů a čepic, si hrají venku na sněhu a ledě. Již postavily sněhuláka, jehož červená čepice a oranžová mrkev vykukují z bílého pozadí. Celou scénu zasypávají vločky sněhu, které klidný výjev přenášejí do pohádkového bezčasí. Padající sníh zároveň vnáší do díla dynamický prvek, kterým je i stoupající kouř z komína, lákající na hrnek teplého čaje. Barevná paleta je omezená, převládají odstíny bílé, šedé a béžové, které umocňují atmosféru ticha a zimy. Typická venkovská architektura s dřevěnými štíty zhmotňuje atmosféru zimního dne na českém venkově. Přestože je obraz datován do roku 1942, uprostřed druhé světové války, nezobrazuje žádné známky konfliktu. Místo toho představuje idylickou, téměř nadčasovou vizi života na vsi, která sloužila jako únik od reality válečných let. Ačkoli Lada namaloval řadu zimních pohledů na Hrusice pod sněhem, vždy své výjevy obměňoval a udržel si vysokou úroveň projevu. Dílo pochází z kvalitní pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.