Tzv. Malá rodinná podobizna, jejíž kompoziční studií je představovaná práce, navázala na Velkou rodinnou podobiznu z roku 1905. Obě byly malovány v Kozlově a dělí je nejen takřka sedm let, ale i značné kompoziční uvolnění, neformálnost, nápadné provzdušnění a proslunění mladší z nich. Již název díla napovídá, že se jedná o ryze osobní záběr do autorova rodinného kruhu. V kozlovském „bílém“ pokoji, v čase vrcholícího léta, je zde zachycena rodina Vejrychů, do které se Švabinský přiženil v roce 1900 sňatkem s Elou Vejrychovou – zcela vlevo sedí Karel Vejrych, směrem doprava potom následuje sám Švabinský, Ela s neteří Ičkou, Běla s dcerami Libuší a Evou, hospodyně Emilka Cirýnová a rodiče Vejrychovi (babička Pepinka a děda Rudolf). Zápal při tvorbě obou rodinných podobizen o mnoho let později komentoval i jejich autor: „V Kozlově jsem dělal rodinný portrét. Já byl do toho ohromně vášnivý a trápil tím celou rodinu. […] Ale to bylo jedno. Jenom když jsem to udělal tak, jak jsem si přál.“ Tuto práci kombinující akvarel s kresbou charakterizuje brilantní a nezaměnitelný rukopis. Byla též opakovaně publikována a reprodukována již v dobovém tisku, následně i v odborné a soupisové literatuře vztahující se k autorovi (Topičův sborník literární a umělecký, ročník I, rok 1913/1914, číslo 5, repro. za str. 260; J. Loriš: Max Švabinský, Náčrt k monografii, Praha 1949, repro. za str. 160; H. Volavková: Max Švabinský, Praha 1977, repro. str. 58; Z. Švabinská / V. Ševčík / M. Kuna: Max Švabinský, soupis kreslířského a malířského díla 1879–1916, Kroměříž 2014, kat. č. 1151, repro. str. 278). Důležitá je i provenience díla, které sám autor kdysi věnoval MUDr. Bohuslavu Strettimu. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.