Milan Kunc, významný představitel světového postmoderního umění, v díle Římani propojil klasicizující estetiku s postmoderní ironií, přičemž se vědomě vymezil vůči expresionistickým tendencím dominujícím německé malbě v době, kdy se jeho styl formoval na düsseldorfské Akademii (pod vedením Josepha Beuyse a Gerharda Richtera). Kompozice inspirovaná etruskými vázovými malbami, dominovaná dvěma nahými postavami v uvolněných pózách, evokuje atmosféru hédonismu a dekadence pozdního Říma, zároveň však prostřednictvím zářivé, až neonové barevnosti a stylizovaných detailů (jako jsou geometrické vzory či symbolický strom života) odkazuje k současné konzumní společnosti. Na rozdíl od expresionistické gestické malby zvolil autor precizní, jemný rukopis, aby vytvořil hladký, až emailový povrch, čímž podpořil artificialitu zobrazené scény, přibližující se spíše německé Neue Sachlichkeit. V tomto přístupu se zároveň zračí Kuncův zájem o klasické umění, sofistikovaně kombinující tradiční klasicizující estetiku s prvky pop-artu a kýče, které rozvíjel od dob studií v Německu, během následujícího pobytu v USA, a završil ve svém klíčovém římském období, započatém právě v roce 1989 (M. Kunc: „Být kýčový umělec, to byla velká provokace, kýč se totiž stal nositelem nových směrů.“). V Římanech můžeme spatřovat mnohovrstevnatý obraz, který nejen působí esteticky, ale také nabízí hlubokou kritickou reflexi vztahu mezi minulostí a přítomností v kontextu pozdně moderní civilizace. Dílo pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno M. Kuncem, autorem obrazu (cit.: „[…] A právě ti ‚Římani‘ jsou hlavním reprezentantem této nové pozice […], v tomhle obraze je vidět evropská kultura hladké klasicistické malby, kterou považuji za věčnou. A tu touhu po věčnosti měli všichni významní umělci. […]“). Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL.