Pierre-Auguste Renoir patří k umělcům, které zná nejen úzká skupina specializovaných historiků, ale bez nadsázky celý kulturní svět. Vnímán je především jako malíř, ovšem uplatnil se i jako grafik a nevyhýbal se ani sochařskému médiu. Proslavil se především jako jedna z vedoucích osobností impresionistického hnutí, tedy fenoménu, u jehož zrodu na konci šedesátých let 19. století stál jako spoluzakladatel. Jeho první výtvarné počiny byly spojeny s výzdobou porcelánu, brzy se však přiklonil k malbě. Nejprve byl plně zaujat studiem starých mistrů, záhy byl též přijat na pařížskou Akademii, ovšem zlomovým pro něj byl kontakt s umělci mimo tuto instituci, především s Alfredem Sisleyem, Frédéricem Bazillem a Claudem Monetem, s nimiž vyrazil do plenéru v lese Fontainebleau – vzhledem k jeho dalšímu vývoji nepřekvapí, že byl k malbě v přírodě povzbuzován samotným Narcissem Diazem, jednou z nejznámějších osobností barbizonské školy.

Koncem osmdesátých let a v posledním desetiletí 19. století Renoir intenzivněji cestoval a novou inspiraci tehdy nacházel nejen uvnitř francouzských hranic. Tyto cesty ho zavedly i na pobřeží Biskajského zálivu, do přístavního města La Rochelle, jehož bohatá historie sahá až do starověku. O mnoho století později, přesněji ve 14. století, se zde zformoval přístav, jehož nejstarší části dodnes dominují dvě opevněné věže, Tour de la Chaîne a Tour St-Nicolas. Právě tyto věže, společně s kolíbajícími se plachetnicemi a loďkami, dominují i představovanému dílu, jehož optimistický kolorit je prostoupen světlem, oslňujícím diváka prostřednictvím ploch malovaných takřka čistou bělobou. V devadesátých letech si Renoir osvojil hřejivější barevnou tonalitu a oproti dřívějšímu jasně vyhraněnému impresionistickému rukopisu se pro něj stala charakteristickou spíše hladká, jakoby nezaostřená splývavá malba. Plátno s lakonickým a výstižným označením La Rochelle tak lze v mnoha ohledech vnímat jako vypovídající sondu do autorova tematického i výtvarného uvažování na konci století.

Důležitou součástí historie díla je v prvé řadě jeho velmi zajímavá provenience. Ještě v meziválečné době ho vlastnil Ambroise Vollard, významný francouzský obchodník s moderním uměním, v jehož sbírkách se sešla kupř. díla Paula Cézanna, Andrého Deraina, Pabla Picassa, Vincenta van Gogha či právě Renoira, k jehož životu a dílu Vollard napsal biografii, a Renoir jej též nejednou portrétoval. Roku 1936, přesně 8. ledna, byl obraz od Vollarda zakoupen slavnou pařížskou galerií Bernheim-Jeune, kde byl veden pod číslem 26804 (viz štítek na rubu slepého rámu). Velmi záhy, již 10. ledna téhož roku, byl opět odprodán. O více jak čtvrtstoletí později, 18. března 1964, byl nabízen v Paříži v paláci Galliéra (kat. č. 46, popsáno a reprodukováno). Roku 2021 byl vystaven společností Thierry De Maigret v pařížské galerii Drouot-Richelieu (Tableaux anciens, du XIXe et modernes – Miniatures – Sculptures – Objets d'art et ameublement, červen 2021, kat. č. 110).

Obraz byl prezentován na nedávné autorově monografické výstavě (D. Marchesseau: Renoir, Fondation Pierre Gianadda, 20. 6. – 23. 11. 2014, str. 207, kat. č. 59, viz štítek na rubu slepého rámu) a v minulosti taktéž opakovaně publikován a reprodukován v odborné literatuře (Renoir, Tableaux, pastels et dessins de Pierre-Auguste Renoir par Ambroise Vollard, Chez Ambroise Vollard, Paříž 1918, svazek II., repro. str. 2; Guy-Patrice / M. Dauberville: Renoir – Catalogue raisonné des tableaux, pastels, dessins et aquarelles, 1895–1902, svazek III., Éditions Bernheim-Jeune, Paříž 2010, repro. str. 129 pod č. 1908). Na základě výše zmíněného lze tento Renoirův olej označit za výjimečnou sběratelskou příležitost, která vypovídá mnohé o úrovni zralé tvorby autora vpravdě světového věhlasu a významu. Prezentováno ve vkusné stylové adjustaci. Dílo pochází z velice kvalitní a unikátní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a doc. M. Theinhardt, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.