Tato hravá práce je nesena v autorově nezaměnitelném rukopise i estetice inspirované dětským projevem, plně vystihující Čapkův optimistický pohled na svět na počátku dvacátých let, kdy proti klasickým i moderním proudům, okouzlen nejprostšími hodnotami života, vystavěl svoji koncepci „nejskromnějšího umění“. Pro autora byla doba první republiky velice šťastným a produktivním obdobím jak v umělecké, tak literární oblasti. Přiklonil se k naivní malbě inspirované lidovým uměním a tradicí, zcela zredukoval svůj výrazový rejstřík a spolehl se na čistou barevnost. Úzce spolupracoval s bratrem Karlem nejen na poli literatury, ale i na několika divadelních hrách. Tento zájem v sobě obsahuje i předložené dílo Domky na stráni, které na první pohled může působit jako divadelní kulisa. V roce 1922 vytvořil Čapek několik podobně koncipovaných olejů s jednoduše stylizovaným krajinným motivem (Domek s rybníčkem I, Domek s rybníčkem II, Dům ve skalách, Krajina s domkem). V osobitém pojetí zachytil stylizovanou hmotu bílých venkovských stavení zasazených do zelené rytmicky zvlněné krajiny, která svým provedením i barevností evokují v divákovi pocit důvěrné blízkosti a mírumilovného klidu. Celkový dojem je poetický a mírně snový, poukazující na Čapkův jedinečný přístup k zobrazení krajiny, v němž se snoubí modernistické tendence s láskou k tradičnímu vesnickému životu. Plátno bylo vystaveno v roce 1979 v Jízdárně Pražského hradu na autorově retrospektivní výstavě Josef Čapek (1887–1945), Obrazy a kresby, Národní galerie v Praze, kat. č. 88. Podle štítku s razítkem Hlavního celního úřadu v Praze se dá předpokládat, že bylo zastoupeno na zahraniční výstavě. Je pravděpodobné, že se jednalo o některou z výstav skupiny Tvrdošíjní (např. výstava v John Levy Galleries v Paříži v roce 1924 či výstava ve vídeňském Hagenbundu v témže roce). K dílu existuje fotografie přímo z interiéru Čapkova domu. Zásadní je také provenience z majetku autora s přípisem „pí. Scheinpflugová“ na slepém rámu. Dílo tedy původně patřilo Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové a následně ho získala sestra paní Scheinpflugové, Božena Konrádová. Později přešlo do majetku JUDr. Karla Scheinpfluga a jeho dědiců a nyní pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.