Baladický motiv Radobýlu reprezentuje malířovu niternou lásku k Českému středohoří. Pečlivý výběr tématu – vulkanického vrchu, na němž po dlouhá léta probíhala těžba čedičového kamene – svědčí o Jírově snaze do obrazu vložit hluboký existenciální smysl. Člověkem narušený kraj přetnul vedví a rozevřel, aby z něj silou vytvořil jeviště pro vize a zápasy svého ducha. Podobně jako na jiných krajinných výsecích se i zde setkáváme s úzkostí, tragickým podtónem černé tmy a rudých pastózně nanesených ran. Proudění, dravost a protikladnost života vyvřely z hloubi autorovy duše na povrch plátna. Rozkvetlé růžolící barborky (v Jírově tvorbě poměrně častý motiv) na straně jedné a černý pahýl stromu na straně druhé výborně vystihují nadějeplnou atmosféru jara, která v sobě zároveň nese hluboký symbolický obsah a odraz trpící duše přírody. Nezaměnitelný malířský rukopis, odvážný kolorit, osobitý expresivní náboj i znepokojivé motivy dělají z Josefa Jíry autora ve své generaci nezařaditelného, někdy možná náročně stravitelného, zato však stále aktuálního. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou.