Motiv opuštěné městské krajiny zachytil Vlastimil Beneš v letech, která byla pro jeho tvorbu i osobní život velice bolestivými. Obecně lze říci, že konec šedesátých let byl v Československu obdobím politických změn, a obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 nesl malíř velmi těžce. A přestože jeho civilistní díla v této době stále navazovala na tradici Skupiny 42, některé z maleb potemněly a z lyrických motivů se staly výjevy spíše baladické. Předloženému dílu dominuje Benešův oblíbený prvek stylizovaných stromů se spletitými větvemi a větvičkami, který se v jeho tvorbě objevuje velice často a v této kompozici zaujímá výsadní místo. Klidná scéna zachycuje melancholickou atmosféru zimního a snad i mrazivého dne, v němž si každý procházku v parku rozmyslí a raději zůstane doma. Jedinou stopu lidské přítomnosti tak představují svítivě červené lavičky a trochu tajemná kamenná postava mezi stromy, která působí jako osamělý strážce parku a dodává celkové atmosféře zvláštní, až snovou krásu vyprázdněného místa. Dílo pochází z významné zahraniční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.