Příznačná, esteticky vytříbená práce nejmladšího člena Skupiny 42 Jana Smetany pochází z velmi ceněného a sběratelsky atraktivního období šedesátých let. Skrze malířské počátky v civilistním duchu skupiny přešel Smetana k tvarosloví, v němž viděné proměňoval v abstraktní prvky s náznaky konkrétních forem, které transformoval do osobitého výtvarného jazyka. Tematicky se soustředil na melancholii periferií, městské a průmyslové krajiny, zejména pražské. V době ideologického tlaku v padesátých letech se věnoval klasické malbě volné krajiny, v šedesátých letech pak tvořil velké kompozice, v nichž tvary „městské krajiny“ prostupují do velkých barevných struktur. Tento osobitý moderní přístup je uplatněn i v předloženém díle Petřín na jaře, v němž se snoubí lyrismus s expresivním výrazem a konkrétní kompozicí. Výrazný prvek tvoří část Petřínské rozhledny, která je patrná v pravém horním rohu obrazu. Její industriální konstrukci je podřízen i dynamický abstraktní rukopis s diagonálními liniemi plnými pohybu a neklidu, v němž kromě bělavých květů třešňových stromů můžeme tušit i strukturu lanovky a kolejí vedoucích na Nebozízek. Dílo bylo několikrát vystaveno. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Neumannovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.