Téma cyklistických závodů se v díle Kamila Lhotáka objevuje pravidelně. Byl velkým obdivovatelem všech technických vynálezů, od balónů, letadel, ponorek, automobilů, motocyklů až po obyčejný bicykl, na kterém jezdil v Praze celý život. Z poněkud neobvyklé perspektivy namalovaná Závodní dráha upoutá svou dynamikou, kterou do oblouku vyklenutá trať vykresluje. Reklamní poutače ohraničují závodní okruh a rozdělují kompozici na svět techniky v přední části a krajinu městské periferie v pozadí. Lákají diváka na produkty francouzské společnosti Campagnolo, která dodnes vyrábí jízdní kola. Obraz zachycuje nejen zálibu v modernitě, ale i specifickou atmosféru opuštěnosti a ticha, která je často přítomna v Lhotákových dílech. Závodní dráha bez jediného soutěžícího se stala fantomem lidské přítomnosti. Dílo navazuje na program Skupiny 42, jejímž byl Lhoták členem a která spojovala zájem o poetiku současného městského prostředí s životem v době technického rozvoje. V roce 1968 byl výtvarník již uznávaným malířem a grafikem, jehož díla často zpřítomňovala sportovní utkání v momentě před závodem nebo po něm, v nichž liduprázdné kompozice zvyšovaly pocity lidské osamělosti. Obraz byl reprodukován v umělcově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 1393/7 (L. Šteffek: Kamil Lhoták: Obrazy, Praha 2017, str. 332, č. soupisu 1393/7). Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a Ing. L. Šteffkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložený obraz ‚Závodní dráha‘ je krásným a cenným Lhotákovým dílem, v němž autor plně dostál svému označení básníka moderní civilizace a malíře chlapeckých snů. […]“).