Zlatavé odlesky hlasu lidské psýché v díle významného českého sochaře Olbrama Zoubka ztělesňuje představená plastika s názvem Zpěv, datovaná rokem 1984. Ženská figura odhmotněná a redukovaná na základní tělesné články, povznášející se nad tíhou skutečného světa, snad jako by každou chvíli měla odletět do vesmírného prostoru bezčasí, je alegorickou postavou specifického lidského hlasového projevu – zpěvu. Ten může v kontextu Zoubkova díla představovat pateticko-expresivní vyjádření úžasu, přičemž gesto zdvižených rukou a pootevřená ústa prohlubují tento prožitek. Zoubek se ve svém díle často inspiroval antickou mytologií, zpívající ženská figura tudíž může evokovat jednu z řeckých múz, klamnou sirénu, či dokonce zavrženou nymfu Echó, z níž zbyl jenom hlas opakující se jako ozvěna. Při konzultacích posouzeno Nadačním fondem Kmentová Zoubek a PhDr. P. Bregantovou, autorovou dcerou, jejíž certifikát je přiložen.