František Drtikol, jeden z nejoriginálnějších fotografů dvacátých let 20. století, se postupně odpoutal od fotografie a začal se vyjadřovat štětcem a barvami. Představený akt zachycuje ženské poprsí vyvedené v teplých okrových a zlatavých tónech na světlém pozadí. Zjednodušené formy a světelná kvalita figury připomínají Drtikolovy dřívější fotografické akty, zároveň však ztělesňují jeho nově objevený záměr zachytit mystické vize a meditativní zážitky pomocí malby. Barevná skladba odráží autorův hluboký zájem o východní duchovní nauky, zejména buddhismus. Použití světelné a barevné symboliky v tomto díle je charakteristické pro jeho pozdější umělecké období, kdy zkoumal kosmologická témata a lidskou postavu jako nádobu duchovní energie. Tento obraz ukazuje Drtikolovu evoluci od uznávaného fotografa k mystickému malíři vyjadřujícímu vnitřní osvícení prostřednictvím umění. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a S. Doležalem, ArtD.