Tento bronzový reliéf strukturální plastiky je dílem Huga Demartiniho, výrazného představitele konstruktivistických tendencí v českém umění. Sochař prošel klasickým vzděláním; vyučil se nejprve kamenosochařem u Otakara Velínského a poté vystudoval pražskou Akademii u profesora Jana Laudy. Od konce padesátých let opustil klasickou sochu a zapojil se do proudu informelní abstrakce. Na jeho tvorbu měli vliv umělci konfrontací (Zdeněk Beran) i Šmidrové (přátelil se s Bedřichem Dlouhým), ale vstřebal zejména konstruktivní tendence, jaké rozvíjeli Zdeněk Sýkora a Karel Malich. Od roku 1960 měl Demartini vlastní dílnu v Praze-Záběhlicích, kde se mohl věnovat většímu experimentování s technikou i materiálem. Začal probíjet plechové povrchy, které postupně opouštěly trojrozměrnost sochy, aby se z nich stala reliéfní plocha uspořádaná podle vlastních zákonitostí. Představený bronzový reliéf z roku 1962 je výsledkem redukce idey prostoru, protože samotná plastika se stala plochou obrazu. Do sochařské hlíny vtlačoval Demartini hřebíky, háčky nebo hrany prkének, jež sestavoval podle vertikální a horizontální osy s důrazem na pravoúhlou osnovu. Na odlitku pak tyto otisky vystupují pozitivně do prostoru. Výsledkem je komplikovaný rastr, který v sobě ukrývá změť přírodních i umělých znaků jako písmo tajemné civilizace. Při delším pozorování reliéfu se před námi z informelního chaosu rodí konstruktivní princip. Náhoda otisků se seřadila do logické geometrické struktury, podobně jako Sýkorovy obrazy navazující na řád předem daných elementů, jejichž rozložení určil počítačový program. Jedná se o výjimečnou plastiku z rané tvorby Huga Demartiniho, který je pro svou konstruktivistickou tvorbu vyhledáván sběrateli v Čechách i zahraničí. Dílo bylo původně umístěno v objektu České pojišťovny v Nymburce. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.