Jan Václav Mrkvička, též znám jako Ivan Mrkvička, byl studentem pražské a mnichovské Akademie. Sám poté spojil většinu svého života s učitelskou dráhou, když od počátku osmdesátých let 19. století působil v Bulharsku, usilujícím tehdy o emancipaci národní identity – stal se tak jedním ze spoluzakladatelů moderní bulharské malby a její výuky. Na Mrkvičkově obraze vidíme dívku ve skvostném kroji, jejž tvoří pokrývka hlavy, svrchní část oděvu s výstřihem a bez rukávů (tzv. sukman) a bílá spodní říza. Všechny tyto části oděvu jsou zdobeny bohatými, bíle obšívanými výšivkami s geometrickými obrazci vyvedenými černou a bílou na dominujícím červeném podkladu. Dívka se zkříženýma rukama svírá v prstech křehkou kytici fialek. V symbolice květin může atribut modré fialky znamenat prosbu o vyslyšení lásky – zobrazenou dívku by tak bylo možné interpretovat jako snoubenku, či spíše nevěstu. Bulharské ženské i mužské tradiční kroje vždy měly své lokální varianty, lišící se od sebe svými vzory, barvami i střihem. Podobné výšivky zdobící rukávy naší dívky jsou známé kupř. u ženských krojů ze Sofijska, pro které jsou typické i bílé lineární nášivky na švech a u výstřihu, stejně jako je tomu i zde. Kroj je ovšem blízký i makedonské folklorní tradici. K jednoznačnému lokalizování tohoto oděvu by však byla nutná zevrubnější etnografická studie. Setkáváme se zde s velmi charakteristickým příkladem Mrkvičkovy cílevědomé cesty za poznáním nejen bulharského folkloru a snahou o jeho uchování. Zajímavou okolností, pojící se s tímto plátnem, je jeho provenience. Do rodiny současných majitelů se totiž dostalo již záhy po svém vzniku, a to prostřednictvím jejich předka, stavitele Jiřího Proška, který působil v druhé polovině 19. století na Balkáně, kde dílo získal. Prezentováno ve vkusném dobovém rámu. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Jančárkovou, Ph.D, a PhDr. Š. Leubnerovou.