Dílo Larva II z roku 1959 představuje klíčovou etapu v tvorbě Františka Muziky, kdy se umělec naplno věnoval svým fantaskním vizím inspirovaným přírodními formami. Obraz nese jasné stopy autorovy fascinace larválními stádii bytostí, které jsou v jeho dílech často zobrazeny jako tajemné, až nadpozemské entity. Centrální motiv svinutého pláště, prostoru bez těla, zde vystupuje z minimalistického pozadí jako temný, lehce abstrahovaný tvar připomínající organickou strukturu, neurčitý fragment metamorfujícího stvoření. V kontextu Muzikovy tvorby je právě rok 1959 významný přechodem k výraznější stylizaci a práci s abstrakcí, přičemž si stále zachovává své charakteristické lyrické a symbolické prvky. Tato Larva je symbolem proměny, přechodu a neuchopitelné existence na hraně mezi reálným a nadreálným světem. František Muzika zde mistrně propojuje organické motivy s niternou symbolikou, a vytváří tak jedinečnou vizuální poezii. Zdobný rám kontrastuje s prostým, zemitým pozadím díla, což jen podtrhuje jeho vnitřní napětí a zároveň zdůrazňuje subtilnost hlavního motivu. Dílo bylo reprodukováno v klíčových autorových monografiích: F. Šmejkal: František Muzika, Praha 1966 (č. 143 v seznamu vyobrazení, reprodukováno v obrazové příloze, nestr.); V. Tetiva / V. Koubská: František Muzika, Praha 2012, str. 222, obr. 173. Bylo zastoupeno na autorových samostatných výstavách: Výstava obrazů Františka Muziky z let 1920–1964, Hradec Králové, Krajská galerie, 7. 6. – 5. 7. 1964 (zachyceno na pohledu do výstavy), a Liberec, Oblastní galerie, 19. 7. – 16. 8. 1964, kat. č. 89; František Muzika. Obrazy z let 1935–1965, Praha, Galerie Fronta, 25. 9. – 26. 10. 1966, kat. č. 37. Na rubu je rovněž dochováno autorské číslo soupisu 800. Původ z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Motiv volně v prostoru levitující drapérie, postrádající tělo, který patřil v surrealismu k stěžejním, jak ukázala tvorba Toyen, je zde opět důrazně vysloven způsobem, který má mimořádně silnou emotivní hodnotu. Týká se zárodku, pro nějž Muzika během své tvorby nalezl několik různých východisek. Obraz Larvy zastupuje jedinečný zdroj jeho silně se rozvíjející představivosti. […]“).