Peřeje na Orlici představují vrchol Špálova slavného „modrého období“, kdy umělec dosáhl mistrovství v zachycení dynamiky vodního toku a okolní krajiny. Patří do cyklu inspirovaného řekami a potoky východních Čech, na němž Špála pracoval během svého pravidelného letního pobytu v tomto kraji. Tento obraz vznikl v létě 1928, kdy autor pobýval v Orlických horách, konkrétně na hradě Potštejně, a řeku Orlici využil jako symbol přírodní krásy, ale také trvalého pohybu a změny. Plátno okouzluje intenzivní modrou barvou, která dominuje kompozici a evokuje nejen hloubku a sílu řeky, ale i niterný vztah umělce k přírodě. Jeho charakteristický expresivní rukopis se zde projevuje v energických tazích štětce, které dokonale vystihují bouřlivost peřejí a vytvářejí fascinující kontrast s klidnější vegetací na březích. Peřeje na Orlici nejsou pouhým záznamem krajiny, ale spíše osobní výpovědí člověka o jeho vnitřním rozpoložení a vztahu k přírodě. Období konce dvacátých let je považováno za umělcovo nejplodnější a nejkvalitnější, kdy plně rozvinul svůj jedinečný styl kombinující fauvistickou barevnost s kubistickou strukturou. Byl v této době již renomovaným výtvarníkem, jehož díla byla vystavována v prestižních galeriích a sbírána významnými sběrateli. Tato unikátní práce prvotřídní galerijní hodnoty tak představuje nejen vrchol Špálovy tvorby, ale i významný příspěvek k dějinám českého moderního umění. Dílo je uvedeno v autorově soupisu díla: E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla (1885–1946), Praha, 2002, str. 59, č. 376, 1928 (III.). Zde je též uveden původ ze sbírky „továrníka Arnsteina“, myšleno patrně významného pražského židovského továrníka a konstruktéra vzducholodí Karla Arnsteina. Původně se nacházelo i ve sbírce českého pedagoga, hudebního skladatele a publicisty Jiřího Pauera (viz přípis na rubu). Vystaveno bylo na 143. členské výstavě SVU Mánes (Obecní dům v Praze, 17. 10. – 18. 11. 1928, kat. č. 222). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] V roce 1928 trávil léto v Potštejně, jako by hledal nový typ krajiny, než jakým se zabýval v roce 1927, kdy se soustředil na oblast Červené u Vltavy, nebo v roce 1929, kdy prožil léto u Otavy. […] Vytvořil v něm jedny z nejvýraznějších obrazů svého tzv. „modrého“ období, které jsou vzácné i tím, že na rozdíl od jiných řek, se k Divoké Orlici již nevrátil. Na obraze Peřeje na Orlici Špála položil velký důraz na pohyb: sledovaný zrakový vjem mu představoval podnět k toku vnitřních zážitků, které se během malby na sebe vrstvily, proměňovaly se a vzájemně křížily. […]“).