Tento vizuálně silný olej pochází z období, kdy se po několika letech v Janouškově tvorbě naplno rozvinula agresivní a drásavá forma surrealismu, postupně nabírajícího na stále abstraktnějších formách. Janoušek o možnostech tohoto směru věděl už dříve, ale teprve výstava Poezie 1932, která Praze předvedla to nejlepší z dobového evropského surrealismu, mu dodala odvahu, aby se jeho spontánnímu výrazovému tvarosloví plně poddal. Brutální kresby a malby lidských organismů bez identity po polovině třicátých let ustoupily do pozadí a Janoušek začal pracovat se stylizovanými přírodními tvary, které skládal do imaginativních kompozic. Nabízený obraz v sobě shlukuje tísnivost plácajících netopýřích křídel i ostrost tvarů fantaskních mořských tvorů a obrovitého hmyzu, kteří se svými končetinami, vousy a chapadly zamotávají a spojují do jednoho jediného organismu uprostřed snové krajiny. Práce je prezentována v původní autorské adjustaci. Plátno bude zařazeno do chystaného soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Janoušek zde přímo zachytil uvolněný rej nejrůznějších živočichů, jejichž vztahy zřetelně protnul vlastní představivostí. Díky tomu, že se obraz ocitl na hraně ornamentalismu, je z něj patrná až jistá rozverná idyličnost, která je jedinečná v Janouškově díle. Lze říci, že tento obraz je objevem a zřetelným doplněním našeho poznání Janouškova díla. […]“).