Impozantní dílo Země (Terre) z roku 1960 je vůbec největším obrazem, který kdy Šíma namaloval, a představuje vrchol druhé tvůrčí etapy, kterou umělec zahájil po několikaleté odmlce v padesátých letech 20. století. Monumentalita tohoto plátna není jen otázkou fyzických rozměrů, ale především vnitřní síly a hloubky výrazu. Vyznačuje se charakteristickými rysy Šímovy poválečné tvorby – jemnou barevností, abstrahovanou formou a hlubokou metafyzickou dimenzí. Dominantní část plátna zaujímá rozsáhlá béžová plocha, evokující písečnou či kamenitou krajinu, která plynule přechází do modravého nebe. Tato barevná harmonie vytváří dojem éterického, snového prostoru, v němž se hmota a prázdnota vzájemně prolínají ve snaze dosáhnout jednoty. Šímova práce se světlem a barvou zde dosahuje mimořádné rafinovanosti. Využívá subtilních přechodů a valérů, které vytvářejí dojem vnitřního záření plátna. Tato technika odráží autorův celoživotní zájem o fenomén světla jako základního stavebního prvku malby i univerza. Světlo se stává takřka hmatatelnou substancí, prostupující celou kompozicí a propůjčující jí transcendentální rozměr. Kompozice malby je zdánlivě jednoduchá, avšak při bližším zkoumání odhaluje svou komplexnost. Horizontální členění plátna evokuje krajinný výjev, zatímco jemné tahy štětce a barevné nuance vytvářejí dojem neustálého pohybu a proměnlivosti. Toto napětí mezi statičností a dynamismem odráží malířovy filozofické úvahy o povaze reality a vnímání. Abstraktní pojetí krajiny v tomto díle navazuje na Šímovu předválečnou tvorbu, zejména na jeho spolupráci se surrealistickou skupinou Le Grand Jeu (Vysoká hra) v Paříži. Zároveň však reflektuje autorův posun k lyričtější a kontemplativnější formě abstrakce. Lze ji proto vnímat jako Šímovu osobní meditaci nad podstatou hmoty a prostoru, jako vizuální báseň o vztahu mezi zemí a nebem, hmotou a duchem. To vše činí Zemi dílem vysoké galerijní hodnoty, jenž představuje nejen výjimečnou sběratelskou příležitost, ale i důležitý příspěvek k diskursu poválečného abstraktního umění. Významný historik umění Meyer Schapiro bystře zachytil podstatu Šímova díla, vystaveného v Centre Pompidou v roce 1968: „[…] Jakoby v pochybnostech nad sebou samým, nebo aby dokončil svůj obraz světla, maluje Antea, jímž připomíná, že Země je pravým domovem člověka; na samém dně prostoru, pod vícerými pravidelnými otvory světla, leží nepojmenovatelné jsoucno, temné, se stínovými údy, s pevným, ostře trčícím, hranatým obrysem – podstata zjemnělých nebeských tvarů. […]“ (z článku přetištěného ve Výtvarné práci 16, č. 24, 10. 1. 1969, str. 8). Dílo se původně nacházelo v majetku pařížského sběratele umění a galeristy Paula Facchettiho, v jehož galerii bylo roku 1960 vystaveno (bez kat. č.). Bylo černobíle reprodukováno v autorově monografii od F. Šmejkala: Josef Šíma, Praha 1968, str. 308, obr. 336, a v článku Josef Šíma: Vzpomínka na Vysokou hru (přeložila V. Linhartová), in: Výtvarné umění X, roč. 16, 1966, str. 483. Vystaveno na autorových samostatných výstavách: – Sima, Musée de l‘art moderne de Paris, Paříž, 2. 4. – 21. 6. 1992, kat. č. 98, barevně reprodukováno na str. 146–147 – Hommage à Joseph Sima, Chateau de Ratilly, Francie, 23. 6. – 16. 9. 1973, kat. č. 17 (Terre) – Sima, Musée national d‘art moderne, Paříž, 7. 11. – 23. 12. 1968, černobíle reprodukováno na str. 86, obr. 94 (Terre) – Josef Šíma, Obrazy a kresby, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, květen–červen 1968, kat. č. 129 Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Šíma již měl zkušenosti s velkými formáty z počátku třicátých let, kdy vznikla výrazně horizontální panoramatická Krajina (1932) o rozměrech 106 × 304 cm, avšak tentokráte byl ještě odvážnější. V roce 1960 vystavil svůj nejrozměrnější obraz 175 × 285 cm, který výrazně syntetizoval jeho základní, dlouhodobou kosmogonickou představivost, vycházející ze základního kontrastu vztahu země a nebe. […] Motiv utrženého světla, tolik připomínající Mahlerovu Píseň o zemi, se stal syntézou jeho celoživotního úsilí. Velikostí plátna Šíma vykročil sám ze sebe, objektivizoval svůj svět osobních vnitřních vizí uskutečňovaných na komorních formátech. […]“). Z dosažené ceny díla budou 3 000 000 Kč věnovány na podporu mladých výtvarníků a rozděleny rovným dílem mezi Akademii výtvarných umění v Praze, Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně a Fakultu umění Ostravské univerzity.