Josef Rebell byl rakouský malíř původem z Vídně, kde též studoval na Akademii. Následně procestoval Itálii, strávil zde více než dekádu a dobře poznal život na milánském či neapolském dvoře, což mu později u dvora vídeňského jistě pomohlo k získání prestižního místa vedoucího císařské obrazárny a převzetí profesury na Akademii. Kořeny Rebellova výtvarného projevu lze hledat především v anglické a francouzské krajinářské tradici 17. a 18. století – za hlavní inspirační vzor je považován především Claude Lorrain a v neposlední řadě i rakouský malíř Joseph Anton Koch. Zdrojem pro výjevy s mořskou tematikou byl zároveň nepochybně i jeden z největších marínistů 18. století Claude Joseph Vernet. Rebell je považován za jednoho z vůbec prvních realistů rakouské krajinomalby, byť mu nebyly cizí ani akcenty spojované s romantismem a klasicismem. Zlomovým okamžikem pro něj byl rok 1819, kdy s dalšími umělci vystavoval v Římě v Palazzo Caffarelli. Jeho díly z výstavy i z dřívější doby byl zaujat sám rakouský císař František I., který si u něj tehdy objednal cyklus čtyř krajin z okolí Neapole pro vídeňský Belveder, kde se nachází dodnes – mezi nimi i pohled na Arco di Miseno u vsi Miliscola s průhledem na sopečný ostrov Nisida v dáli. Představované dílo zaujme na první pohled slunečními paprsky dramaticky pronikajícími temnými oblaky i skalnatým obloukem Arco di Miseno, který mezitím značně ohlodal zub času. Moře je zároveň bičováno bouří a malá rybářská loďka se na něm stává pouhou hračkou vln – každou chvíli hrozí, že narazí na útesy a potopí se. Rebell některá díla malovaná pro Františka I. i několikrát varioval. Původní verze ze sbírek vídeňského Belvederu z roku 1819 (inv. č. 2123), sloužící jako východisko představovanému plátnu, má tak své menší a ještě mladší verze z roku 1828, nalézající se ve sbírkách berlínské Alte Nationalgalerie (inv. č. W.S. 185; inv. A II 578). Na základě výše zmíněného lze konstatovat, že se zde setkáváme s ojedinělou sběratelskou příležitostí a v prvé řadě unikátním dílem, které patří k vrcholným příkladům autorovy tvorby a nese s sebou jak cenný doklad o dobové umělecké praxi, tak i svědectví o kulturních preferencích dobové politické elity. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a doc. M. Mžykovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.