Gabriel Cornelius Max, jeden z nejslavnějších mnichovských tvůrců své doby, se na umělecké scéně etabloval primárně v oboru historické a náboženské malby. Kvantitativně nejpočetnější jsou však v jeho portfoliu tzv. charakterové hlavy, které vycházejí z portrétního žánru, přesto jejich účelem nebylo pouhé zachycení fyziognomie modelu či modelky jako spíše zhmotnění obecnějších myšlenek či alegorie. Tyto charakterové hlavy jsou, podobně jako je tomu i zde, komponované nejčastěji z tříčtvrtečního profilu. Témata jsou různorodá, od náboženských a literárních přes alegorie temperamentů a ctností až po zachycení smyslů a ročních dob. Některé obrazy tohoto typu označoval Max jen lapidárním popisným způsobem. Spojujícím prvkem všech byla jejich jemnost, vroucnost, melancholie, mystika a cit. Podobně i Dívka s perlami spadá do této skupiny, kde není sice jasné konkrétní připodobení, ovšem jedná se o práci malířsky vytříbenou, jejíž hladká pleť, exkluzivní šperky i určité vnitřní tajemství byly právě tím, po čem byl v mnichovských salonech konce století vyložený hlad. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.