Velkoformátový obraz Olšanský hřbitov od Vlastimila Beneše představuje poetický a melancholický pohled na největší pražské pohřebiště. Autor obdivoval všední realitu, v níž nacházel magii reálných věcí, což je patrné v pečlivě zpracovaných detailech od struktury stromů po tvary náhrobků. Poučen uměním renesance, kubismu i lidového umění, vytvořil si své vlastní pojetí prostoru. Mistrně zachytil atmosféru podzimního či zimního dne, kdy jsou stromy bez listí a obloha zatažená, což umocňuje ponurou a tajemnou náladu obrazu. Květiny na hřbitově představují nejen symbol piety a vzpomínky, ale také přinášejí do jinak pochmurného prostředí nádech naděje a života. Cesta vinoucí se mezi náhrobky vede divákovo oko do hloubky kompozice a může být vnímána jako metafora životní pouti, jež končí na hřbitově, ale zároveň i jako symbol nekonečné cesty duše. Beneš tímto způsobem nenápadně přidává duchovní a filozofický rozměr vizuální kráse obrazu. Olšanský hřbitov není jen malebným zobrazením známého pražského místa, ale také meditací nad pomíjivostí života a krásou tichého, klidného místa. Obraz vznikl v době, kdy se samotářský malíř na konci padesátých let stal členem Skupiny Máj 57. Dílo bylo vystaveno v Kunsthalle v Heilbronnu (Realismus aus der CSSR, Kunstverein Heilbronn, duben 1976, kat. č. 20). Plátno pochází z významné zahraniční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.