Uvolněná a suverénní ukázka Holého spontánního malířského přednesu s výraznou barevností a pastózním štětcovým rukopisem s oblíbeným námětem pragensií z jeho častých plenérových vycházek v okolí vlastní vily a ateliéru ve Střešovicích pochází z výtvarně kvalitního období konce třicátých let. Plátno je osobitou ukázkou autorova nevšedního pojetí panoramatu, neboť divákovi nepředkládá typický pohled na Prahu stověžatou v celé její kráse, avšak poklidné a nenápadné zákoutí venkovského charakteru na periferii rozrůstajícího se velkoměsta. Střetávají se tak zde obě jeho výtvarné polohy, totiž okouzlení obydlenou krajinou i zalíbení v lyricky laděných přírodních výjevech intimního charakteru. Tím se výrazně vymezil proti svému dřívějšímu vzoru Antonínu Slavíčkovu, který naopak usiloval o panoramatické pohledy a obsáhnutí monumentálních krajinných celků. Hodnotu díla zvyšuje jeho vystavení v roce 1936 v Galerii Hugo Feigl a rovněž v Mánesu v roce 1948, o čemž svědčí razítka na slepém rámu i jeho zařazení do autorova soupisu, kde je evidováno pod stejným názvem a číslem 713. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a ak. mal. T. Bergerem, autorovým vnukem.