Tato malířská improvizace Františka Kupky pochází z nejoceňovanějšího období před první světovou válkou, v němž vznikla autorova nejvýznamnější zakladatelská díla moderního umění. Kupka studoval nejen malířství, ale také biologii, filozofii, fyziologii či medicínu. Na základě svého průzkumu se snažil o vytvoření vlastní estetiky, kterou zformuloval v eseji Tvoření v umění výtvarném, napsané v roce 1910. Rozvíjel v ní své myšlenky o důležitosti vědy, nových technologií (vynálezu fotografie) a nemožnosti zachytit objektivní realitu. Stejně jako Vasilij Kandinský analyzoval Kupka uspořádání, funkci a význam bodu, linie a barvy. Na základě těchto myšlenek dospěl v roce 1912 k abstrakci, jejímž prvním projevem byly obrazy Amorfa – Dvoubarevná fuga (Národní galerie v Praze, inv. č. O 5942) a Amorfa – Teplá chromatika (Museum Kampa), které se staly vůbec prvními abstraktními obrazy vystavenými na Podzimním salonu roku 1912 v Paříži. Názvy obrazů jako amorfa, fuga nebo impromptu, pocházející z hudebního slovníku, vyvolávají řadu spojitostí Kupkovy tvorby s orfismem, které však sám opakovaně odmítal. Hudba byla podle něj skvělým prostředkem ke zbystření smyslů a k vyvolání barevných vizí, ale odsuzoval dobovou analogii mezi barvami a zvuky, zjednodušenou pod pojmem orfismus: „Zvuky kontrastní a komplementární mohou, jak jdou za sebou, vyluzovati z kteréhokoli nástroje zvukové účinky, jež lze připodobniti barvám. Housle na příklad mohou rozvinouti svůj zvláštní chromatismus, mohou hráti všemi barvami. Ale pozor! Jsou housle škálou modří, nebo červení? Je hoboj a klarinet zelený, žlutý, nebo modrý?“ (F. Kupka: Tvoření v umění výtvarném, Praha 1923, str. 91) Pojem impromptu je označením pro instrumentální skladbu na základě improvizace. Tato improvizace se projevuje ve svobodě vířivého barevného světla, které osvobozuje formu od závislosti na vizuálních vjemech pevných barevných objemů. Barva se pro Kupku stala důležitým konstrukčním prvkem nejen z estetického hlediska, ale zejména pro svůj duchovní a metafyzický obsah. Kupka zde naplnil svůj cíl, jímž bylo vytvořit obraz z barevně světelných forem. Dílo bylo majetkem Galerie Karl Flinker v Paříži, odkud jej zakoupila Galerie Louis Carré v Paříži, která jej prodala roku 1982 do soukromé sbírky. Hodnotu práce zvyšuje fakt, že byla vystavena v londýnské Christie's v roce 2018 a ve stálé expozici Musea Kampa (Kupka, Gutfreund, Mistři světového malířství, Museum Kampa, prosinec 2022 – září 2024). Při konzultacích posouzeno doc. M. Theinhardt, CSc., a PhDr. E. Havlovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Máme tak před sebou ojedinělou vizi vzniku tvaru z jednoduchých částic, kterou lze považovat za jednu z nejnosnějších v celé Kupkově tvorbě, za jakýsi její elementární počátek, odkazující k mnoha pozdějším obrazům. Máme tak před sebou jakousi praideu, rodící se elementární stavební kámen, který vytvoří základy budoucí katedrály. […]“).