Pouštní krajina Maroka v sytých a teplých barvách je dílem Antonína Pelce, českého malíře, karikaturisty a ilustrátora. Během druhé světové války, prožil nelehký osud spolu s českými umělci ve Francii, kteří byli zatčeni v Domě československé kultury v Paříži a internováni ve věznici La Santé. Společně s Alénem Divišem a Adolfem Hoffmeisterem se Pelcovi podařilo uprchnout nejprve do Maroka a odtud do Spojených států. Během pobytu v severní Africe objevil exotiku Delacroixových arabských žen i ornamentální plošnost Matissových kompozic. Namaloval několik obrazů pouště u Azemmouru nedaleko Casablanky. Bezprostřední zážitky se v nich proměnily pod tahy štětce a nánosy hustých barevných past. Beduínský stan, poskytující ochranu před sluncem, v sobě ukrývá dvě sedící postavy, k nimž kráčí bílá figura, která se pod dočervena rozžhaveným sluncem proměňuje ve fantoma. Přední plán kompozice naplnilo harampádí, rozbité kusy nábytku, chatrče a pichlavé větve keřů. Nejedná se o romantický pohled na exotickou krajinu, jaké malovali umělci v Evropě. Naopak, poušť je zde zobrazena jako spalující nehostinná země, která vítězí nad lidskou civilizací. Pelc v obraze projevil svůj smysl pro civilní realitu s dramatičností. Napětí mezi fragmenty plasticity a plošnou redukcí dodává obrazu zvláštní naléhavosti. Dílo je variantou obrazů s názvem Poušť I z roku 1941 (Národní galerie v Praze, inv. č. O 13585) a Poušť II z roku 1942, reprodukovaného v knize M. Lamač: Antonín Pelc, Praha 1963, obr. č. 33. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a doc. T. Winterem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.