Natažené zátiší Josefa Lehoučky z roku 1968 reprezentuje vrcholné období tvorby působivého, avšak dosud nedoceněného umělce. Lehoučka, absolvent ateliéru Františka Tichého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, zde propojuje svůj surrealistický odkaz s osobitým pojetím fantazijního realismu. Kompozice odhaluje autorovu přirozenou schopnost vytvářet napětí mezi realitou a imaginací, což se projevuje v enigmatickém uskupení zdánlivě nesourodých objektů. Dvě dominantní modré vázy, stylizované do protáhlých tvarů, kontrastují s tmavou sférickou formou v popředí, zatímco drobný červený prvek vnáší do obrazu jemný, ale důležitý akcent. Lehoučkova typická barevná paleta, kombinující tlumené tóny s výraznými akcenty, vytváří atmosféru tiché kontemplace a metafyzického klidu. Můžeme zde vnímat zřetelnou inspiraci tvorbou spolužáka a přítele Mikuláše Medka, který ovlivnil celou řadu výtvarníků své generace. Přesto si Lehoučka zachoval svůj jedinečný umělecký výraz. Objekty jsou konkrétnější, silně figurativní. Precizní technické provedení a rafinovaná hra s texturami povrchů jednotlivých objektů podtrhují autorovu virtuozitu a zároveň odkazují k jeho zkušenostem z průmyslového prostředí. Toto plátno, vytvořené v politicky turbulentním roce 1968, v sobě nese jemnou, ale zřetelnou reflexi dobové atmosféry, zároveň však zůstává nadčasovým svědectvím Lehoučkova jedinečného uměleckého vidění. Dílo bylo dosud v rodině majitele, který jej získal přímo od autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.