Umělecký vývoj Františka Kavána je členěn do tří základních období – realistické začátky, symbolismus na sklonku století a již čistá krajinomalba po roce 1900 nesená ve stylu impresivního realismu, kde zvláštní a početnou skupinou jsou právě zimní motivy. Důležitými mezníky jsou i jeho dlouhodobé pobyty, které tvoří síť lokací spjatých s konkrétním obdobím, díky nimž lze Kavánovo dílo zkoumat a řadit do logických etap. Takovou periodou bylo i jeho přestěhování do Nové vsi nad Popelkou u Semil, která se stala jakýmsi intermezzem dvou pobytů ve Vítanově u Hlinska, kde strávil nejprve roky 1904–1906, následně pak roky 1909–1922. Nová Ves u Lomnice nad Popelkou se stala jeho domovem v letech 1906–1909 a především její malebné vsazení do krajiny mu v této době bylo bohatým inspiračním zdrojem. Stále zde stojí některé hrázděné chalupy, které Kaván jistě zažil – neporušený horizont a semknutost této vsi dodnes umožňují jít po jeho stopách, starých více jak jedno století. Představovaná malba zcela souzní se slovy malíře Ferdinanda Engelmüllera, hovořícího o genialitě Františka Kavána jako ojedinělého představitele zimních krajin, jenž zde navíc citlivě vyjádřil konkrétní náladu. Menší varianta tohoto plátna vyvedená na lepence byla publikována v soupise autorova díla (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Praha 2018, kat. č. 880, str. 476). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.