Pruchovo hledání vlastního výtvarného jazyka prošlo v krátkém čase, který mu k tomu byl vyměřen, velmi silnými zvraty, a bylo kromě vnitřního napětí plné duševního neklidu i geniálního nadání. Pro jeho autoportréty i krajinu tak platí, že se jedná o autentické vyjádření stavu duše. Inspirován byl zprvu impresionismem a v prvé řadě Antonínem Slavíčkem, nezůstal však chladný ani k odkazu Antonína Chittussiho, Edvarda Muncha a fauvismu – to vše přetavil v samorostlý, s nikým nezaměnitelný odkaz. S Železnými horami byla jeho rodina spjata již od roku 1901, kdy se přestěhovala do odlehlé obce Běstvina, do usedlosti nazývané Županda. Jindřichovi bylo tehdy patnáct let a společně s o deset let starší sestrou Vojslavou našli v tamní přírodě téměř ráj na zemi. Po krátkém studiu v Mnichově se Prucha vrátil na Župandu, kde se mu v letech 1912–1914 krajina Železných hor stala hlavním inspiračním zdrojem – tvořil tehdy v Počátkách, Míčově či ve „Slavíčkových“ Kameničkách, častým námětem mu byly chalupy zasazené ve vesnických zákoutích.

Do tohoto okruhu patří i představovaná práce, jež je velmi živě zachycena, dynamicky pojata a vychází z bezprostředního pozorování. Zobrazen je zde kraj vesnice zalitý jarním sluncem, dále cesta a malebné domy s předzahrádkami osázenými rozkvetlými stromy. Svým mimořádným koloritem, kompozičním rozvržením i velkorysými objemy budov autor odkazuje k dílu již zmíněného Antonína Slavíčka. Touto monumentalitou však prostupuje ještě mnohem jemnější a křehčí podtón nesený korunami stromů, jejichž okvětí rozeznívá struna vedoucí ke klaviatuře plaňkového plůtku. Právě takovéto rozdrobení prostřednictvím plaňkoví je jakousi fixní ideou a oblíbeným motivem Pruchových obrazů ze závěrečného tvůrčího období. Toto plátno, které jednoznačně odmítá přeintelektualizovanou polohu některých dobových modernistů, je jedním ze zralých plodů autorovy snahy o znovunalezení ztracené životní harmonie a souladu s přírodou, ke kterému by nejspíše i nadále směřoval, kdyby jeho životní pouť záhy neskončila na bitevních polích první světové války. Jedná se bez pochyby o práci vysokých galerijních kvalit a neoddiskutovatelné sběratelské hodnoty. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a ak. mal. D. Frankem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.