Malířsky vyzrálá práce klasika naší moderní krajinomalby Václava Rabase dokládá jeho neutuchající lásku nejen k výtvarnému řemeslu, ale i rodnému krušovickému kraji, v němž neúnavně tvořil až do sklonku svých dní. V předloženém díle se Rabas plně oprošťuje od realismu zakotveného v tradici a hodnotách klasiků české malby a vydává se naplno vstříc atmosféře a pocitům, jaké dokáže vykouzlit třeba právě probouzející se příroda, do níž se opírá teplé jarní slunce. Jemná, téměř až křehká malba v sobě nese kreslířskou jistotu tušové techniky, které se Rabas soustavně věnoval po mnoho let, a hodnotově souzní i s jeho literárním počinem Malíř o jaru veršem i štětcem, který byl knižně vydán v roce 1953. Dílo bylo prezentováno na autorově posmrtné souborné výstavě v Jízdárně Pražského hradu (Václav Rabas: Souborné dílo, Praha, 23. 9. – listopad 1956) a je uvedeno v autorově soupisu díla (J. Kotalík: Václav Rabas, Praha 1961, č. soupisu 1344). Pochází přímo z rodiny autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.