Navzdory řadě inspiračních vzorů, ke kterým Blažíčkovo dílo odkazuje, nelze u něj hovořit o pouhé nápodobě, jako spíše o hluboké znalosti dějin umění a jejich výrazných exponentů, k jejichž kořenům se hlásil. Konkrétně zde nelze opominout barbizonskou tradici, jmenovitě jejího hlavního představitele Camilla Corota – Blažíček přistoupil k volbě tématu velmi podobně jako Corot ve svém slavném obraze Vzpomínka na Mortefontaine (1864). Jedná se o scénu prostou explicitního sujetu; jejím plátnem je příroda, les, voda a záplava zeleně, v jejímž středu se jakoby mimoděk objevuje skupina na loďce. Podobně jako u zmíněného Corotova díla mohl být Blažíčkův obraz vytvořen jako médium pro sdělení něčeho víc, než se na první pohled může vyjevovat. Působí však také jako důsledek bezprostřední hýřivé radosti z malování, která byla pro autora typická. Společnost na loďce maloval Blažíček později minimálně ještě jednou, a to v obraze známém pod názvem Na jezírku v parku (1935), který se nachází v jeho soupise díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. N. Blažíčkovou-Horovou a PhDr. E. Havlovou, autorkami Blažíčkovy monografie a soupisu díla, do jehož elektronické podoby bude představovaný obraz zařazen.