Antonín Hudeček byl nedílnou součástí výrazné výtvarné i společenské generace, formující se na přelomu 19. a 20. století jak na pražské Akademii, tak v nemenší míře i ve vybraných pražských kavárnách. Oficiálně v Praze studoval nejprve u Maxmiliána Pirnera a Václava Brožíka, po všech stránkách nejblíže byl však skupině malířů kolem ateliéru Julia Mařáka, s jehož žáky byl i po studiích nadále spjat po profesní a přátelské stránce. Takto kupř. roku 1903 odjel na čtyři měsíce s Antonínem Slavíčkem a Bohuslavem Dvořákem na Vysočinu, do Stříteže či Příkrakova. V době, kdy vznikla představovaná práce, měl už Hudeček za sebou celou řadu zkušeností nejen z Čech, kde stihl i svou první autorskou výstavu, ale i ze zahraničí, dokonce ze zámoří. Rok 1903 byl pro české krajináře zásadní – mj. díky pražské výstavě německých malířů z Worpswede, jejichž styl se promítl i na plátna Antonína Hudečka. Okořský potok na podzim vznikl nejspíše v době, kdy Hudeček jako poslední ze suity mladých krajinářů spojených s ateliérem Julia Mařáka jezdil ještě čerpat inspiraci na Okoř. Odpovídá tomu celkové provedení, samotné téma, objemy a povrchy stromů a v neposlední řadě i použitá barevná škála, která zde nejspíše právě pod dojmem worpswedských nabývá lehce pohádkového nádechu. Hudeček rád setrval na dobře a pečlivě nalezené lokaci déle a dokázal se jedním říčním zákoutím inspirovat i opakovaně – vytvářel tak často více plnohodnotných variant téhož motivu, podobně jako je tomu i v tomto případě. Velmi blízkou a navíc publikovanou variantu (Volné směry, roč. IX., č. I., 1905, repro. str. 150) prezentoval roku 1905 na VI. členské výstavě SVU Mánes. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.