Tato výrazná, nadčasová kytice prezentuje Václava Špálu i v jeho pozdní fázi tvorby jako mistra kolorismu, jehož díla s věkem neuvadají, naopak stále rozkvétají. Špála zachytil červnovou kytici plnou karmínově rudých pivoněk a drobných kvítků fialového a bílého bezu v tupeském malovaném džbánku na dečce tak senzitivním způsobem, že téměř cítíme jejich omamnou vůni a máme chuť se dotknout jejich sametových okvětních plátků. Oblé tvary květin rafinovaně kontrastují s dynamicky traktovaným pozadím promalovaným v královské modři, malířově erbovní barvě, které Špála pojednal svým oblíbeným způsobem. Spodní polovinu vyplnil svým starším obrazem a horní část zachycuje výsek „skutečné“ krajiny s řekou a oblačné nebe. Klid vznikající mezi statickou kompozicí květin a vázy a napětím panujícím v jejich okolí představuje dlouhodobou devízu příznačnou zejména pro Špálova zátiší. Výběr jasných živých barev a stále se opakujících motivů byl únikem i reakcí na tíživou atmosféru doby. Špála navíc v tomto období trpěl zdravotními problémy, především artritidou, přesto jeho obrazy vykazují neobyčejnou stálost, energii a vitalitu a jsou jakousi symbolickou protiváhou k okolnímu chaosu doby. Dílo pochází z kvalitní porevoluční sbírky. Na slepém rámu se nachází autorské číslo 1690 ve dvojité závorce, pod nímž figuruje ve vlastním Špálově soupisu (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla (1885–1946), Praha 2002, str. 143, Červené pivoňky a bílý bez (šeřík) ve džbánku z Modré, vzadu kus krajiny, i fialový bez). Jeho prvním majitelem byl pan Kronský, nyní pochází z kvalitní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Smyslovou zkušenost tak na obraze prostupuje dvojí realita: jedna, vyplývající z bezprostředního pozorování, druhá z již dokončených obrazů, skutečnost a umění se tak vzájemně velmi důmyslně prostupují. […]“).