Pozdní Benešův obraz Gladioly, malovaný v roce 1960, je plný pohybu a vnitřního života, kde se příroda mísí s lidským prostředím – harmonicky snoubí přirozenou krásu tradiční květinové kompozice s krajinným výhledem na Prahu. Tvoří tak neobvyklou kombinaci žánrů, charakteristickou pro autorovo pozdní tvůrčí období. Kytice pestrobarevných gladiol v kameninové váze, doprovázená talířem ovoce, se mocně rozpíná na povrchu plátna, a činí tak z kontury Svatovítské katedrály citlivou dekorativní kulisu. Jedná se zřejmě o pohled od Petřína, odkud malíř v této době vypracoval řadu obrazů s motivem pražského panoramatu. Gladioly jsou vynikajícím zástupcem série děl, kterými Beneš, po malířském období ve znamení státních požadavků, demonstroval svůj návrat ke svému typickému, s impresionismem úzce spjatému výtvarnému projevu, jenž vyústil v autentické umělecké vyjádření české identity. Dílo bylo vystaveno na výstavě Tvůrčí skupiny Mánes (říjen–listopad 1960, Mánes, Praha) a uvedeno ve výstavním katalogu (bez kat. č.). Pochází z kvalitní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza Mgr. B. Ropkové, Ph.D., v jejímž chystaném soupisu bude dílo uvedeno (cit.: „[…] Obraz Gladioly názorně dokládá, že Beneš po státních zakázkách 50. let, které mu na umělecké scéně zajistily stabilní postavení, získal větší volnost a víceméně se mohl vrátit ke svému příznačnému rukopisu a tematickému slovníku meziválečných let […]. I přes Benešův vysoký věk většina jeho děl z pozdního období stále ukazuje na jeho lyrické cítění malby a malířské kvality, vyvěrající v jeho modernistické minulosti. […]“).