Antonín Chittussi byl vzhledem k tuzemským poměrům spíše solitérem razícím svou vlastní cestu, přesto si nejen v Čechách, ale i v zahraničí získal renomé a především o generaci mladší malíři spojovaní s ateliérem Julia Mařáka na pražské Akademii jím byli nepochybně inspirováni. Dokázal navíc během relativně krátké doby vytvořit úctyhodné množství maleb a kreseb vysoké umělecké hodnoty. Jeho hlavním inspiračním zdrojem, záhy po příjezdu do Francie roku 1879, bylo památné místo krajinářů ve Fontainebleau v jeho nejrůznějších denních i atmosférických proměnách – cesty za inspirací ho však zavedly i do Normandie a Bretaně. Po celou dobu svého francouzského pobytu si držel pařížskou adresu a nezůstal výtvarně chladný ani vůči městu, jeho periferii a příměstské krajině. Do této kategorie lze volně přiřadit i představované plátno, které pravděpodobně nezobrazuje autorovy oblíbené okrajové části francouzské metropole, ale spíše baštu městského opevnění, jehož pitoresknost tví v efemérních přístavcích, přilepených k budově jako vlaštovčí hnízda. Chittussi nebyl jediným, kdo podlehl kouzlu tohoto zákoutí – mezi jeho generačními vrstevníky, kteří tuto konkrétní srostlici přírody a architektury taktéž malovali, byli kupř. Němec August Karl Martin Splitgerber, Američan Thaddeus Welch či Nor Jahn Ekenaes. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.