Předložený humorný a zároveň enigmatický výjev zachycuje úzkou středověkou uličku s kruhovými zrcadly připevněnými na fasádách domů. Na pravé straně jsou umístěny dvě nahé slečny v objetí, patrně vystřižené z historické fotografie, zatímco z protější strany šmírují tyto dívky dva zelení žabáci, z nichž jeden má nasazenou ptačí hlavu. Tato nadčasová, provokativní a ironická práce je dílem důležité osobnosti české avantgardní scény a kulturního života, výtvarníka, ilustrátora, literáta, žurnalisty, a dokonce diplomata Adolfa Hoffmeistera. Přestože nejlépe do povědomí českých diváků vstoupil svými karikaturami, věnoval se i mnoha dalším výtvarným disciplínám, mimo jiné koláži, kterou bravurně kombinoval s kresbou a zúročil v ní okouzlení dadaistickým humorem a surrealistickou estetikou. Není tedy náhoda, že dílo Ulička lásky výrazně připomíná typografické obrazové básně raného Devětsilu, jehož byl Hoffmeister zakládajícím členem. Toto dílo nicméně vzniklo jako jedna z autorových posledních prací v době, kdy z politických důvodů nemohl publikovat ani vystavovat a ani zdravotně na tom nebyl nejlépe. Tvořil však do poslední chvíle a soustředil se především na koláže poskládané z barevných reprodukcí, které pro něj znamenaly významnou denní činnost, o níž si dělal krátké poznámky do diářů – zaznamenával si, kdy na nich pracoval, kdy si k nim připravoval materiál, a zapisoval si i jejich názvy. Neochabl ani jeho břitký ostrovtip a společenská kritika, jak ostatně dokládá i toto dílo. Práce je publikována v autorově nejobsáhlejší monografii z roku 2004 (K. Srp (ed.): Adolf Hoffmeister (1902–1973), Praha 2004, str. 327). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a A. Hoffmeisterem, autorovým synem.