Tklivou atmosféru ztichlé podvečerní Prahy nedokázal na počátku 20. století nikdo ztvárnit lépe než Jakub Schikaneder. Představovaná malba je jednou z motivicky charakteristických prací umělce, jenž po roce 1900 svým rozptýleným světlem a splývavou pastelovou barevností zcela ohromil uměnímilovné publikum nejen v Čechách. V souvislosti s jeho staropražskými motivy se často setkáváme se srovnáními s hudbou: „široký barevný akord, rozvedený v měkce jemné a muzikálně výmluvné tóniny“ či „souzvuk barevných tónů“, jež jasně charakterizují ono zvláštní Schikanederovo tajemno prostoupené tesknotou a melancholií. Pražské výjevy nejsou přesnými dokumentárními záznamy, nýbrž nejniternějšími odrazy umělcova citlivého vnímání světa, pozměněného jeho vlastní pamětí a představivostí. Přesto nám ve své ojedinělé atmosféře okamžitě evokují místa, jež důvěrně známe a tolik obdivujeme. V tomto případě lze podle sochy sv. Filipa Benicia i průhledu na střechy pražské Kampy rozeznat konkrétní místo, jímž je počátek Karlova mostu směrem od Malostranské mostecké věže. Na Karlově mostě je menší a volněji zpracovanou variantou, snad přípravnou olejomalbou k obrazu Vzpomínka na soumrak na Karlově mostě. Představuje sněhem pokrytou scenérii v růžovém oparu večerního světla. Malíř zde uplatnil svou příznačnou, odlehčenou, místy až transparentní pastelovou barevnost, udávající výjevu snovou měkkost barev i tvarů. Jímavá atmosféra je umocněna ženskou postavou, natočenou k divákovi zády, jež tolik připomene malířské vzory německého romantismu. Také shrbená figura, kráčející osaměle mrazivou Prahou, podtrhne Schikanederovo jedinečné, až meditativní vnímání lidské existence. Dílo bylo původně součástí prvorepublikové sbírky pražského starosty Josefa Rotnágla. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. T. Vlčka, CSc., (cit.: „[…] Jde o výjimečné Schikanederovo dílo uplatňující s neobyčejnou noblesou rukopis jemných, roztíraných skvrn barvy, mezi kterými prosvítá podklad. Olejové malby z této vrstvy pozdního Schikanederova díla vynikají kombinací valéru s delikátním barevným podáním námětu v podobách jakéhosi vzpomínání či snění. […]“).