Tato malba z palety Václava Radimského, jednoho z nejpilnějších krajinářů své generace, představuje charakteristickou ukázku nejen autorova stylu, děleného, místy pastózního rukopisu, koloritu a volby tematiky, ale i standardizovaného formátu použitého plátna. Vytvořil ji v době, která jak pro tehdejší společnost, tak i pro malíře samotného byla přelomovou a znamenala zásadní změnu v jeho osobním životě – na sklonku první světové války totiž Radimský prodal svůj dům La Bergamotte v Gouletu a roku 1918 se i s manželkou přestěhoval po téměř třech dekádách zpět do Čech do rodné Pašinky. Zdánlivě prostý krajinný výjev v sobě integruje celou řadu prvků umně spojených v jeden harmonický celek. Dominantní kompoziční úlohu zde hraje pro autora typická diagonála, již tvoří poklidná hladina říčky zrcadlící v jemných vlnkách své okolí. Pobřežní cesta lemující vodní tok je osázena stromořadím vrhajícím dlouhé stíny způsobené prudkým sluncem. V zadním plánu proniká do krajiny okraj vesnice, pravděpodobně s budovami rybářské bašty či mlýna, tedy motivu, kterým se Radimský s chutí a často nechal inspirovat. Zajímavým momentem je i stanoviště, ze kterého je výjev zachycen – malíř jako by stál přímo ve vodě, nebo v pramici. Tímto způsobem mnohdy pracoval, s plavbou po vodní hladině byl totiž jakožto vášnivý rybář zcela sžitý a nechal se v tomto směru inspirovat i svými nejvýznamnějšími vzory z řad francouzských impresionistů, se kterými byl v průběhu svého zahraničního pobytu v úzkém osobním kontaktu. Dílo bylo publikováno a reprodukováno v autorově poslední monografii (N. Blažíčková-Horová: Václav Radimský, 1867–1946, Řevnice 2011, str. 251, kat. č. 257). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.