Tato zvláště propracovaná a s vysokým výtvarným mistrovstvím komponovaná figurální malba z desátých let 20. století představuje velice senzitivní dílo, které pracuje s Muchovým oblíbeným sepětím červené a bílé, vytvářejících nejen vizuální kontrast, ale zároveň vypovídajících o autorově hlubokém zájmu o slovanství i pohanskou a křesťanskou symboliku, jejíž základ mohl čerpat z teorie estetiky poslední čtvrtiny 19. století. Tehdy se velmi často zaobíral právě znázorňováním žen a dívek, z nichž mnohé volně odkazovaly konkrétně ke slovanské mytologii, která jej zajímala až do konce života. Jedná se o suverénně provedenou a vizuálně přitažlivou kompozici světoznámého českého Pařížana a osobitého zástupce art nouveau, jenž zde prostřednictvím typického rukopisu přináší věrohodně zachycené portrétní rysy a modeluje objemy tváře, s nimiž výrazně kontrastuje vysoce abstrahované pozadí – přítomny jsou i náznaky florálních dekorativních motivů, které se v Muchově díle v tomto období také často objevují. Spíše než s konkrétním portrétem se tu setkáváme s alegorií vyšší myšlenky, kterou se autor zabýval, nebo alespoň s múzou. Z tohoto údobí lze odkázat kupř. k o něco málo mladším přesněji určeným alegoriím – patří mezi ně Slavia (1920), Múza (1920) či především Osud (1920), nesoucí i výše zmíněné ornamenty.Hodnotu, autenticitu i přesnější vřazení tohoto plátna do Muchova celkového výtvarného portfolia potvrzuje jeho publikování v kulturním periodiku Zlatá Praha (roč. 33, č. 24, 1916, str. 281, pod označením Studie). Dílo je prezentováno ve zdobné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.