Pestrá Letní kytice je působivou ukázkou tvorby Václava Špály z raných dvacátých let 20. století, kdy se jako člen Skupiny výtvarných umělců a jeden z předních představitelů českého modernismu věnoval zejména zátiším a krajinám. Letní kytice vybuchující barvami a rytmem je typickým příkladem jeho osobitého stylu, v němž se snoubí fauvistická expresivita s dekorativní silou. Dominantu obrazu tvoří bohatě členěný svazek pivoněk, kopretin, kosatců a hledíků ve vysoké váze s květinovým dekorem. Ta je položena na karpatské dece, autorově typické draperii, která svou rytmickou strukturou a modro-bílo-červenou barevností kontrastuje s jasnými tóny květin. Celá kompozice pulzuje energií a působí monumentálně, přestože jde o intimní formát zátiší. Typickým znakem Špálovy tvorby z tohoto období je výrazná stylizace tvarů, syté barvy a jemná konturovaná kresba, díky níž získal obraz téměř vitrážový efekt. Pozadí i látka pod vázou se stávají aktivní součástí výtvarného výrazu, neboť jejich plochy malované širokým štětcem jsou živé a dynamické. Plátno je oslavou malířské radosti a vitální energií převedenou do barvy a kompozice. Jde o dílo, které ukazuje umělcovo mistrovství ve vyvažování dekorativnosti a hluboké výtvarné kultivovanosti, čímž potvrzuje jeho místo mezi nejvýraznějšími osobnostmi české meziválečné avantgardy. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Špála v zátiší docílil velkého souladu prostupujících se barev při zachování moderního nadhledu, stal se hlavním představitelem poválečného realismu v tom nejlepším slova smyslu: pojednávaný námět pronikl očima malíře, jemuž prvotní byly barvy, jak ukazuje jeho vztah k bílé, kterou stále nepovažoval jako impresionisté za barvu. Bílá pro něj znamenala světlo. […]“).