Vzácné a na trhu naprosto unikátní plátno z vrcholného období výrazného solitéra Jana Křížka, českého sochaře a malíře, který strávil většinu svého uměleckého života ve Francii. Na první pohled expresivní a spontánní výjev je promyšlenou a záměrně primitivizující kompozicí, která představuje charakteristický výtvarný jazyk, který Křížek vyvinul mimo hlavní malířské proudy. Po emigraci do Francie roku 1947 se stal členem pařížské výtvarné scény, kde se sblížil mimo jiné s Jeanem Dubuffetem, Michelem Tapiém a dalšími umělci, kteří usilovali o osvobození umění od estetických norem a akademických pravidel. Ačkoli se nikdy nenechal plně pohltit žádným směrem, nacházíme v jeho tvorbě ozvuky surrealismu, informelu a zejména umění art brut, které ve francouzské avantgardě padesátých let definoval a propagoval Jean Dubuffet. Figury a tvary v obraze jsou redukovány na jednoduché znaky, čímž evokují pradávné rytiny, jeskynní malby nebo dětskou kresbu. Obraz reprezentuje intuitivní, archetypální a hluboce osobní přístup, který byl typický pro celou Křížkovu tvorbu nejen v malbách a kresbách, ale také plastikách, sochách a keramice. Na konci padesátých let začal autor experimentovat a vytvářel olejomalby, na nichž zachycoval člověka bez jakékoliv individualizace a stojícího mimo dějiny a čas. Italský kritik Luigi Carluccio popsal specifickou polohu jeho tvorby: „Křížek se vyjadřuje pomocí základních tvarů a figur, primitivismem, který spojuje prvky intelektuální s prvky lidovými.“ (L. Carluccio, uvedení výstavy v Římě, Notiziario 12, 1959) Umělec se tím hlásil k myšlence návratu k výtvarnému projevu „neposkvrněnému civilizací“. Jeho výtvarný svět čerpal z vnitřního prožitku a touhy po výrazu osvobozeném od kulturních i politických omezení. Právě touha po duchovním prožitku v umění jej sblížila s Václavem Boštíkem, který Křížka ve Francii pravidelně navštěvoval. Hodnotu práce zvyšuje její vystavení v prestižní galerii Craven v Paříži (Krizek, sculptures et peintures, galerie Craven, Paříž, 30. 5. – 19. 6. 1958, kat. č. 89). Tato osobní výstava byla významnou událostí a vedla i k mezinárodnímu zájmu, protože obraz byl dále prezentován na putovní výstavě v Itálii v Turíně, Římě, Bologni a Viareggiu (Dubuis, Franquinet, Kolos-Vary, Krizek, Manera, Selim, Galleria d'arte La Bussola, Turín, 14.–23. 2. 1959; Sei giovani pittori della scuola di Parigi, La Medusa studio d'arte contemporanea, Řím, březen 1959; I sei della galleria Craven: Dubuis, Franquinet, Kolos-Vary, Krizek, Manera, Selim, Galleria des Libraio, Bologna, 12.–22. 4. 1959; Dubuis, Franquinet, Kolozsvary, Krizek, Manera, Selim, Galleria d'arte La Navicella, Viareggio, 17.–31. 5. 1959). Bohužel později sám autor většinu děl vystavených v galerii Craven zničil a dochoval se jich jen zlomek. Představené dílo bylo zakoupeno do rodiny původního majitele na výstavě v Turíně a uniklo tak zkáze. Dokládá tím vzácné svědectví o tvorbě jednoho z nejzajímavějších českých umělců v exilu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kdyby se měl uvést obraz Jana Křížka, který by shrnoval celý jeho pařížský pobyt, dalo by se jednoznačně uvést toto dílo, které je sumou jeho pobytu, uskutečněnou před tím, než dočasně opustil v roce 1962 svou uměleckou tvorbu a odstěhoval se mimo Paříž. […] Obraz je důležitý i z hlediska vlastního Křížkova uměleckého vývoje. Byl vystavený na jeho prvé samostatné výstavě v galerii Craven (1958), která měla značný ohlas. Hodnotíme-li tento obraz měřítky vývoje evropského malířství padesátých let, nalezl by v něm důležité místo, zcela srovnatelné s ostatními, dnes mnohem protežovanějšími autory. […]“).