Čínská kaligrafie se stala pro Zdeňka Sklenáře klíčovým inspiračním zdrojem od poloviny padesátých let 20. století. V obraze Římské kapitálky poprvé propojil tento východní vliv s latinskou abecedou, což byly dva hlavní vlivy, které formovaly jeho tvorbu. Impulz k tomu mu dala dvousvazková kniha Krásné písmo Františka Muziky z roku 1958, zaměřující se na vývoj a krásu latinské abecedy. Na plátně Římské kapitálky písmena ztratila svou běžnou sémantickou funkci, neslouží tak k přenosu sdělení, ale stala se ryze vizuálním a estetickým prvkem. Sklenář zde rozvíjel hlavní témata své tehdejší tvorby: abstraktní barevné pole volně utvářené doteky skvrn a lineární strukturu vycházející z forem písma. Pracoval s prolínáním vrstev, ve kterých se jednotlivé prvky překrývají a rozplývají v barevném poli vytvářejícím pocit hloubky a prostorovosti. Charakteristickým rysem díla je rovněž specifická technika autorovy malby, která se projevila v drobných perforacích a proškrabávání vrstev barvy ostrými nástroji. To dodává obrazu bohatou strukturu a zdůrazňuje energii kaligrafické kresby. Římské kapitálky nejsou jen výtvarným experimentem, ale zároveň hlubokou meditací nad samotnou podstatou písma. Sklenář v díle odkrývá jeho estetickou hodnotu, propojuje barvu, linii a prostor v harmonický celek. Malba tak dokazuje jeho jedinečnou schopnost překračovat hranice mezi písmem a obrazem, mezi východní a západní tradicí. Přestože se často obracel k asijské kaligrafii, tímto dílem zdůraznil svůj vztah k evropskému kulturnímu dědictví a jeho nadčasové kráse. Hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na prestižní výstavě v Bochumi v Německu (Tschechoslowakische Kunst heute: Profile V, Städtische Kunstgalerie, Bochum, 16. 5. – 25. 7. 1965, kat. č. 225) a reprodukování v autorově monografii (F. Šmejkal: Zdeněk Sklenář, Praha 1984, nestr., obr. 91). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Z. Sklenářem, autorovým synovcem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Volba typu písma mohla být u Sklenáře zarážející, orientoval se na znaky, na kaligrafii, na východní kultury, v nichž nalézal mnohé podněty, avšak tentokráte zamířil do antické Evropy, do oblastí vytvářejících předpoklady dnešní kultury podávající její vrcholné formy, které se staly nepřekonatelné a bylo možné je nanejvýše napodobovat. […]“).