Barevná struktura z roku 1967 je vzácnou ukázkou z klíčového období Zdeňka Sýkory, jednoho z nejoriginálnějších malířů druhé poloviny 20. století. Sýkora se stal průkopníkem propojení výtvarného umění a počítačové technologie, když od raných šedesátých let ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem využíval možnosti počítače LGP 30, který pomáhal generovat kompoziční varianty jeho abstraktních struktur. O jejich práci v této době referoval mezinárodní časopis Leonardo, zabývající se především vztahy mezi uměním a vědou. Tím se Sýkora zařadil mezi světové inovátory, kteří v umění experimentovali s digitalizací a algoritmy. Období šedesátých let představuje zcela zásadní etapu autorovy tvorby, kdy jeho práce dosahují nejvyšší originality a invence. Právě v této době se Sýkora začal osvobozovat ze závislosti na skutečnosti a zbavoval obrazy náhodnosti typické pro díla tvořená pouze malířskou senzibilitou. Barevná struktura z roku 1967 je tak ukázkou této průkopnické fáze a zároveň důkazem umělcovy vize, která překračovala hranice své doby. Sám k tomuto období napsal: „Struktury znamenaly pro mě tehdy získání pocitu z dobře fungujícího živého řádu, po předchozí neurčitosti a nahodilosti malby určované jen citem. Kolem roku 1970 mě již struktury přestaly těšit, začal mi vadit jejich technokratický sebevědomý charakter, prakticky bez rizika.“ (Dopis Zdeňka Sýkory Jindřichu Chalupeckému, 1980; cit. z L. Sýkorová, ed.: Zdeněk Sýkora, moje příroda, Praha 2020, str. 9) Představená Barevná struktura je charakteristická svou geometrickou přesností, opakováním a variabilitou tvarů, kde se střetávají barvy v přísném, avšak vizuálně dynamickém rytmu. Černá, šedá a živé tóny modré, zelené, růžové a červené se propojují v systému zřetelně vymezených prvků, které jsou výsledkem kombinace matematického výpočtu a autorovy jedinečné estetické filosofie. Důležitou myšlenkou struktur byla jejich neuzavřenost. Vymezená plocha plátna je tím jakoby vytržená z nekonečné mřížky, a mohla by tak pokračovat přes okraj obrazu.

Sýkora se stal významným představitelem českého konstruktivismu a geometrické abstrakce. Jeho práce měla silný mezinárodní dosah a ovlivnila další generace umělců zabývajících se konceptuální tvorbou a digitálním uměním. Zařadil se mezi světově vyhledávané autory a jeho tvorba byla představena na řadě autorských i skupinových výstav v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii i ve Spojených státech amerických a Kanadě. Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na první autorově retrospektivní výstavě ve Špálově galerii, která byla na dlouhou dobu jeho jedinou prezentací v Československu (Zdeněk Sýkora: Přehlídka prací od roku 1959 do roku 1970, Galerie Václava Špály, Praha, 19. 2. – 15. 3. 1970, viz pohled do výstavy). Na fotografii z vernisáže visí Barevná struktura vlevo nahoře, před ní stojí Vladislav Mirvald, vpravo Jindřich Chalupecký, ačkoli výstavu zahajoval Jiří Padrta. Plátno je evidováno v Archivu Lenky a Zdeňka Sýkorových v Lounech pod označením STR36. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza L. Sýkorové, autorovy manželky.