V kontextu Ladovy pozdní tvorby prezentuje Slouhova koleda (resp. Slouha) příznačnou artikulaci vánočního motivu, ale i vzácné svědectví o Ladově schopnosti přetavit osobní melancholii po ztrátě manželky do nadčasového obrazu venkovské idyly. Je okouzlujícím návratem do světa dětských vzpomínek, kde se realita prolíná s pohádkovým bezčasím české vesnice. Autor zde s podmanivou lehkostí rozehrává příběh štědrovečerní noci, kdy tiše padající sněhové vločky halí návesní prostranství do běloskvoucího hávu a okna roubených chalup prozařují tmu svým vlídným světlem. Siluety trojice postav – „slouhy“ vytrubujícího koledu, ženy s nůší a chlapce se psem – se stávají tichými svědky magického okamžiku umocněného charakteristickou perspektivní zkratkou vycházející z autorova osobitého vidění světa zapříčiněného zrakovou vadou. Tichými svědky tohoto intimního mikropříběhu jsou vedle vysokého stromu na návsi i kostelní věž tyčící se v pozadí jako věčný strážce poklidného života obce. Formální stránka díla odráží Ladovu celoživotní fascinaci noční atmosférou – měkký kolorit zimní nálady se snoubí s pevnou obrysovou linkou, která definuje jednotlivé prvky kompozice s precizností hodnou iluminovaného rukopisu. Autenticitu díla, odlišující jej od běžných variant vytvářených pro vánoční pohlednice, podtrhuje přímá provenience od autora, který jej daroval otci současného majitele v rámci jejich osobního přátelství. Dílo bylo vystaveno na souborné výstavě Josefa Lady k jeho nedožitým 70. narozeninám na pražském Slovanském ostrově (Národní umělec Josef Lada: Souborná výstava k jeho sedmdesátým narozeninám, Praha, 27. 12. 1957 – únor 1958, kat. č. 187) a na samostatné výstavě v Olomouci (Josef Lada: Grafika, Muzeum umění Olomouc, 20. 11. 2008 – 25. 1. 2009). Bylo též publikováno a barevně reprodukováno v autorově monografii od Jiřího Oliče (Lada, Praha 2008, str. 651, obr. č. 817). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc., (cit.: „[…] Mezi událostmi, které oživují koloběh všedních dnů, patří Vánocům nejvýznamnější postavení, proto se v Ladově díle promítají tak výrazně. K oblíbeným vánočním námětům Josefa Lady patřilo též slouhovo koledování, k němuž se opakovaně vracel. […]“).