Maximilian Haushofer byl vynikajícím krajinářem a pedagogem, původem z Mnichova, odkud se ve čtyřicátých letech 19. století přesunul do Prahy. Ujal se vedení krajinářského ateliéru na Akademii výtvarných umění a stal se učitelem celé generace umělců, kteří v druhé polovině století tvořili základní kostru tohoto odvětví u nás – patřili mezi ně kupř. Bedřich Havránek, Adolf Chwala, Alois Bubák či Julius Mařák.Figura mladé ženy stojící osaměle nad zimní večerní krajinou nese základní rysy autorova stylu – ten se pod vlivem mnichovské školy skládá z ideální kompozice, již malíř cizeloval na základě v přírodě získaných plenérových studií a kterou zde oživil o žánrový moment nesený postavou. Ta je zde pravým námětem, kterému v tomto případě tvoří kulisu okolí. Velmi typické jsou též idealismus celkového pojetí a snaha o zachycení nálady konkrétního okamžiku. Pozoruhodná je i řada působivých detailů a jejich pečlivé zpracování – sníh, vegetace, vánoční stromek i proutěný košík –, to jsou všechno momenty, kde mohl autor uplatnit brilanci štětce i oka. Efekt narůžovělého světla zbarveného do hřejivých tónů je zároveň autorovou specialitou, se kterou se můžeme setkat na řadě jeho pláten. Haushofer zde v provedení zkušeného krajináře zpracoval dobově oblíbený sentiment, jenž byl během pozdního biedermeieru vyhledávaný a v němž měly důležitou roli kupř. mateřská láska, hry malých dětí, štědrovečerní pohoda, ale i tragické okamžiky lidského života. Blízký námět a v základě totožnou kompozici najdeme i na obraze Hrobník od Josefa Mánesa (1843), a je tedy možné, že se zde Haushofer buď inspiroval tímto slavným Mánesovým dílem, případně vycházel z nějakého třetího společného vizuálního zdroje. Obrazy tohoto typu byly kolem poloviny 19. století nejen často veřejně vystavovány, ale i hojně komentovány v kulturních periodikách.Záhy po svém vzniku vystavil obraz v Mnichově místní Kunstverein a byl popsán i v recenzi časopisu Deutsches Kunstblatt (1857, č. 19, 7. 5., str. 165) – recenzent zde velmi podrobně obraz rozebral a charakterizoval jeho atmosféru: „Velmi zvláštní nápad je Štědrý večer od M. Haushofera. Je vidět zarostlá náhorní plošina s výhledem na město ležící v údolí. Vše je zahaleno temnotou noci a jen matně osvětleno sotva viditelným srpkem nového měsíce. Ale co upoutá pozornost, je venku stojící malá jedle ozdobená hořícími svíčkami, aby vytvořila vánoční stromeček, před kterým dívka oblečená v rustikálním oblečení stojí ztracená v kontemplaci…“ Uveden je též v zásadní monografické literatuře (I. Obermayer: Max Haushofer, 1811–1866, Sonderdruck aus Oberbayerisches Archiv, 102. Band, München 1978, kat. č. 242 pod označením Christabend auf der Kirchhöhe – Nachtlandschaft). Roku 1864 vystavil Haushofer plátno také na pražské výstavě Krasoumné jednoty (kat. č. 9). Jan Neruda ho v návaznosti na tuto výstavu také podrobně popsal v časopise Hlas (1864, č. 146, 29. 5.). Představenou práci můžeme na základě výše řečeného směle označit za mimořádnou sběratelskou příležitost. Prezentována je navíc ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.