Představený akvarel pochází z raného období Karla Teigeho, kdy se tehdy sedmnáctiletý budoucí teoretik avantgardy pokoušel prosadit jako malíř bez akademického školení, přičemž navazoval na formující se skupinu Tvrdošíjných, zejména na akvarelovou tvorbu Václava Špály. Dílo je komponováno s využitím výrazné diagonály cesty ukončené vertikálním továrním komínem, za kterou stojí jednoduše pojaté monochromní domy v modré, cihlové a žluté barevnosti, přičemž celá scéna je pozorována zpovzdálí přes dva stromy s odlišně řešenými korunami – organickou a krystalinickou. Teige si v této době rychle našel osobitý vizuální jazyk vycházející ze zjednodušeného kubismu, geometrizujících plánů a základního barevného tvarosloví, jímž zachycoval své oblíbené motivy z pražských předměstí. Zvolená technika mu umožnila pracovat se světlem, které kompozici vylehčilo a dodalo jí prozářený charakter. Práce původně pochází z majetku Miroslava Rutteho, básníka, přední osobnosti české divadelní kritiky a v letech 1923–1941 šéfredaktora kulturní části Národních listů. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Akvarel je velmi zdařilým, propracovaným, působivým Teigovým dílem, vážícím se k jeho oblíbeným oblastem předměstí, kde tehdy nacházel nosné motivy. […] Máme tak před sebou půvabný příspěvek z vlastních počátků rané tvorby nastupující generace, která utvářela dějiny českého meziválečného moderního umění. […]“).