Meditativní poloha tvorby Václava Boštíka ovlivněná jak křesťanskou spiritualitou, tak zájmem o filosofii a matematiku dosáhla v jeho díle na konci osmdesátých let svého vrcholu. Projevila se v rozsáhlém cyklu Nebeský Jeruzalém, jehož součástí je i představená kresba z roku 1994. Technika pastelu na papíře vytváří subtilní, téměř éterickou kompozici, kde světlo a jemné barevné přechody sugerují duchovní rozměr prostoru. Boštíkovo pojetí Nebeského Jeruzaléma vychází z biblické vize ideálního města jako symbolu duchovní čistoty a harmonie. Ten byl popsán jako „město Boží“ s čtvercovým půdorysem a středem vyplněným sklem, jež nechává pronikat sluneční paprsky a zhmotnělé světlo. Cyklus Nebeský Jeruzalém představuje vrchol autorova celoživotního směřování k lyrické abstrakci a meditativní malbě, v níž se realita rozpouští do světelných vibrací. Boštík zde opustil konkrétní tvary a soustředil se na základní principy existence – světlo, prostor a nekonečno. Dílo tak reprezentuje jeho vrcholnou tvorbu i univerzální vizi hledání duchovní podstaty světa. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Silný, velmi sugestivně působící pastel Václava Boštíka pochází z jeho závěrečného, vrcholného období, kdy dospěl ke svým nejvýznamnějším spirituálním realizacím, které se projevily zejména na pastelech, představujících sumu jeho dosavadní zkušenosti, meditaci a kontemplaci o smyslu duchovních hodnot, které chybějí v materialisticky a utilitárně zaměřeném světě. […]“).