Eva Švankmajerová se ve své originální tvorbě často věnovala dynamice vztahů mezi muži a ženami a také ironickému zkoumání konceptu „ženského údělu“. Od počátku sedmdesátých let působila spolu se svým manželem Janem Švankmajerem v Surrealistické skupině, přičemž její styl byl ovlivněn nejen surrealismem, ale také zdánlivě naivním výtvarným projevem. Obraz Rodinné štěstí představuje satirický pohled na stereotypy spojené s rodinným životem a partnerskými vztahy. Vznášející se ženská postava je groteskně deformovaná, jako by se rozplývala pod tlakem skrytých emocí. Barevná škála přechází od jasné žluté po temnou červenou, čímž vytváří dramatické napětí mezi iluzí a realitou. Dílo je příkladem autorčina surrealistického stylu, v němž se prolínají sny, groteskní transformace a symbolika tělesnosti. Skrze imaginativní humor a absurdní prvky odhaluje vyprázdněné rituály vztahů a klade otázky o pravé podstatě štěstí v moderním světě. Dílo bylo reprodukováno v české a anglické monografii Evy a Jana Švankmajerových vydané k putovním výstavám v roce 1997 (E. Švankmajerová / J. Švankmajer: Evašvankmajerjan: anima, animus, animace: mezi filmem a volnou tvorbou, Praha 1997, obr. str. 142) a v monografii Eva Švankmajerová: Jsem malířka (F. Dryje / B. Schmitt / J. Švankmajer / Š. Wikstrøm Svěrák /eds./, Praha 2023, str. 147, obr. 073). Současný majitel dílo získal přímo v ateliéru autorky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a J. Švankmajerem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.